Obec

Trocha povídání o Čisté

Obec se nachází v nadmořské výšce 422 m.n.m.

Katastrální území Čisté má rozlohu 1053 ha.

Prokazatelně nejvíc lidí bydlelo v Čisté na přelomu 19. a 20. století ( 1500 – 1700), Od II. světové války trvá úbytek obyvatel.

Obec Čistá má celkem 580 obyvatel (stav k 1.12.2020).

Ekonomicky aktivních obyvatel je v obci 254.

V Čisté pospolu žijí čtyři národnosti: Češi, Slováci, Poláci a Ukrajinci.

V obci je 154 domů, z toho obydlených 154.

Počasí je chladné. Počet letních dnů 20-30, počet mrazových dnů 110-130, počet ledových dnů 40-50.Srážkový úhrn během vegetace 450 – 500 mm/m2. Srážkový úhrn v zimním období 250 – 300 mm/m2. Dny se sněhovou pokrývkou 80 – 100.

Vesnice Čistá u Horek se nachází jihozápadně od Jilemnice při hlavní silnici I/16 mezi městy Nová Paka, Trutnov a Hostinné. Správně patří doposud do okresu Semily, Liberecký kraj, pověřeným úřadem je Městský úřad Jilemnice.

Obec leží v jednom z údolí podkrkonošské oblasti. V obci pramení a protéká jí  Čistecký potok v mapách nazývaný Olešnice, který se u Debrnného vlévá do Labe. Jižní okraj obce lemuje hřbet sopečného původu zvaný Čistecká Hůra s vrcholem ve výšce 587 metrů nad mořem, odkud je za dobré viditelnosti překrásný výhled na okolní podhorská údolí, celé panorama Krkonoš a v kraji pak od Zvičiny přes Kozákov až k Ještědu. Hřbet dále přechází v náhorní rovinu Rovně, které jsou vyhlášeným nalezištěm achátů, ametystů, jaspisů a mechovců žlutého zabarvení tzv. „žluťákůˇ“.

Kraj je u nás chudší, podhorský, k jihu uzavřený kopcovitým terénem bránícím teplým jižním větrům. Proto máme opožděné jaro, což se odráží nepříznivě hlavně v pěstování ovoce a v zemědělství. Nejvíce se zde pěstuje pšenice, řepka a brambory. Dříve byl hlavní technickou plodinou len, který se v Čisté rovněž do roku 1992 zpracovával. Dnes převládá živočišná výroba, především pastevectví. Název obce je odvozen, stejně jako u několika obcí v okolí, od vody, které je u nás dost po celý rok, a která i dnes je poměrně "čistá".

Kdy byla obec založena není přesně známo. Ve 14. století se uvádí, že v Čisté má být fara, kam jmenují kněze knížata Opolská.  První doložitelné písemné zmínky o osídlení jsou pak z roku 1369. Patrně od roku 1381 ves patřila k majetku opatovického kláštera. Potom se vystřídalo mnoho majitelů, kteří k panství přišli různými způsoby. Za panování pánů z Újezdce a Kunic byla v Čisté postavena tvrz.  Roku 1576 převzal Čistou Zbyněk Šťastný Kapoun ze Svojkova, resp. jeho manželka Anna. Po rodu Kapounů se pak dochovaly náhrobní desky, které jsou zapuštěny do zdí čisteckého kostela. Tvrz v tomto období někdy na přelomu 16. a 17. století vyhořela a nebyla již obnovena. Dále se Čistá připomíná jako "statek". Pak se majitelé střídali až Čistou koupil 20. října 1688 hrabě Pavel z Morzinu. Roku 1791 přešla Čistá do vlastnictví rodiny trutnovského měšťana a pláteníka Ignáce Falge. Za jejich panování se začalo roku 1819 se stavbou kostela sv. Prokopa. Z vybavení kostela stojí za to vzpomenout na pískovcovou křtitelnici z roku 1611, a potom zvony, kdy velký je z roku 1577 a umíráček dokonce z roku 1473, což je prý jeden z nejstarších zvonů v ČR. Tento zvon byl v roce 1942 německou armádou zrekvírován, avšak naštěstí pak v roce 1945 vrácen. V roce 1834 bylo panství Čistá prodáno knížeti Karlu Rohanovi a v roce 1850 byl zvolen první starosta obce. V roce 1883 byla postavena školní budova pro obecnou školu. Tato byla ve dvacátých letech 20. století přebudována a v roce 1924 zahájila vyučování i měšťanská škola.

Od Rohanů koupila Čistou česká společnost "Chabrus" v roce 1870 a o pět let později ji odkoupil čistecký rodák Ignác Klazar, velkoobchodník s plátnem. Rod Klazarů panství postoupil v roce 1904 JUDr. Eduardu Auerspergovi a ten po pokácení vzrostlých stromů v Hůře prodal v roce 1929 velkostatek Čistou p. Josefu Zajícovi, který se tak stal posledním majitelem tzv. panství Čistá.

Po záboru pohraničí v roce 1938 byla Čistá připojena jako tzv. gerentství novopacké k okresu Jilemnice. Od června 1942 do května 1945 byla Čistá začleněna do okresu Semily. V této době měla obec statut letoviska, což v praxi znamenalo jisté úlevy v rámci protektorátních povinností.

Čistá byla vesnicí tkalců, malozemědělců (chalupníků) a dělníků. Bylo zde několik větších provozoven, které dávaly práci buď přímo, nebo tím, že vykupovaly produkty od nejen místních zemědělců.

Pivovar

Roku 1815 byla postavena státní silnice a byl také pronajat dříve knížecí pivovar, jehož založení se nepodařilo zjistit, jičínskému židovi Winternitzovi. Vedle Pivovaru stojí budova, která byla za doby panství nazývána zámkem, protože zde sídlili vrchnostenští úředníci a byla zde též šatlava. Později byla tato budova součástí pivovaru, když zde bydlily rodiny sládků. Pivovar byl rozšířen v roce 1880, kdy byl vystavěn hvozd, sklepy a lednice. V roce 1924 koupila pivovar akciová
společnost z místních společníků. Pivovar fungoval až do roku 1942, kdy byl provoz z rozkazu Němců zastaven.

V Čisté se vařilo výborné pivo Čistovar, kterým pivovar celý rok zásoboval okolní i čistecké hospody. Jenom v Čisté bylo k desítce hospod, zájezdních hostinců, ale i stáčíren piva, kde se pivo nalévalo do krásných lahví s keramickým uzávěrem, kterých se několik dochovalo.

Budovy Pivovaru byly využívány i pro obecní úřad a poštu. Shromáždilo se tu na nádvoří i několik desítek čisteckých mužů, kteří se 3. května 1945 zapojili do ozbrojeného odporu proti Němcům. Po válce byly prostory pivovaru využívány zemědělským družstvem jako sklady a garáže a pivovar začal chátrat. S hanebnou likvidací pak začalo JZD v roce 1972, kdy byla stržena věž s komínem a obec přišla o svoji dominantu. V několika následujících letech pak byly zbourány i sklepy a lednice, které dalo JZD k obrovské škodě rozmetat dynamitem. Dnes mají budovy bývalého pivovaru dva vlastníky. Bývalý zámek koupil p. Radek Hampl a má zde zázemí pro podnikání - obchod a stavební firmu. Budova při silnici v roce 2006 zčásti vyhořela. Nyní prochází rekonstrukcí pro stavební firmu Setter a.s., kterou vlastní čistecký podnikatel Jan Kratochvíl. V prostoru po sklepích vznikají stavebniny a firma zde má deponii materiálu.

Továrna

V obci postavil mechanickou tkalcovnu roku 1913 vídeňský obchodník Rudolf Simon. Tu od něho v roce 1940 koupil Hynek Havel a proměnil ji ve strojní tírnu lnu. Tírna prošla v osmdesátých letech dvacátého století rozsáhlou rekonstrukcí a byla jako součást Českomaravského lnu n.p. Humpolec svého času nejmodernějším závodem svého druhu v Evropě. V devadesátých letech byla výroba lněného vlákna a koudele ukončena a továrna byla v restituci vrácena potomkům původních vlastníků. Dnes je dřívější areál změněn k nepoznání, mnoho objektů bylo zbouráno, aby uvolnilo místo novým výrobním a skladovým prostorům. Vlastníkem je nadnárodní společnost Suchánek & Walraven, s r. o. a vyrábí se zde různé prvky upevňovací techniky a technika sanitární, především předstěnové systémy. Firma je jedním z největších zaměstnavatelů v regionu jižního Jilemnicka.